To bylo tak. Před lety jsem na internetu objevila krásná háčkovaná zvířátka. Koukala jsem na ně s otevřenou pusou a říkala si, jaká je to krása, jak to může někdo takhle vyrobit, jak se to asi dělá, určitě je to strašně složité, to bych taky chtěla umět …
Nedalo mi to, vytáhla jsem starý háček od babičky a pustila se do „háčkování“. Uháčkovala jsem pro mojí holčičku několik čepiček, pytlíčky na adventní kalendář, pár příšerek, slona pro paní učitelku, prasátka pro kamarádky. Byly to moje začátečnické háčkovací počiny a byly, no, jak to říct, prostě začátečnické. Měla jsem z nich ale velkou radost.
Háčkování mě úplně pohltilo, zkoušela jsem nové a nové věci, až jsem byla schopná i podle anglických návodů uháčkovat leccos. Pořád jsem ale nevěděla, jak si uháčkovat něco podle sebe, jak vymyslet svůj vlastní návod. V tu dobu jsem si šila na stroji želvičkové polštářky, a tak mě napadlo, že bych si mohla zkusit nějakou želvičku podle vlastního návodu i uháčkovat.
A na svět přišla jednička – první želvička. Měla ještě hranatou hlavu a celkově nebyla úplně vyladěná, ale byla (v mých očích rozhodně) krásná. Měla jsem takovou radost, že jsem hned uháčkovala dalších šest želviček. Všechny jsem je z radosti darovala pánovi, od kterého jsme v tu dobu kupovali motorku, aby je dal svým vnoučatům.
Moc jsem se nasmála, když jsem se po pár dnech dozvěděla, že želvičky rozhodně nepůjdou k vnoučatům, ale zůstanou doma, tak moc se líbily. Dostaly čestné místo na skříňce a před návštěvou vnoučat se dokonce musely ukrýt do šuplíku. Smála jsem se při té představě ještě týden.
Píšu si, kdy se jaká želvička narodila, jaké má číslo a z jakých barev je uháčkovaná. Žádné dvě želvičky nejsou úplně stejné. Některé jsou trochu výjimečné – třeba jedna nemá proužky, ale puntíky a jedna je v barvách naší vlajky. Až budu háčkovat další želvičku, bude mít už číslo 100. Uvidím, jestli bude podobná jako většina jejích kámošek nebo jestli ji nějak ozvláštním.
I když, moje želvičky jsou zvláštní už samy o sobě. Jsou to cestovní želvičky, které se nerady nudí, chtějí poznávat svět, rády chodí na procházky, jezdí na výlety a cestují se svými lidmi. Rády jezdí na kole – dokonce mají i svou vlastní cyklosedačku. A kdyby se jim zastesklo po svých želvích kamarádech, můžou se potkat ve FB skupině https://www.facebook.com/groups/szelvickounacestach a pochlubit se, kde byly, co viděly a jak se mají. Přes léto si můžou ve skupině i zasoutěžit o ceny.
Napsat komentář