Před pár lety jsem měla možnost pozorovat naživo vývoj motýla. Bylo to naprosto uchvacující.
Zakoupili jsme pro děti v naší MŠ housenky babočky kopřivové i s krmnou kašičkou a dalšími potřebnými věcmi pro pozorování. Malinkaté housenky jsme po jedné přestěhovali do kelímků s kašičkou a každý den jsme pozorovali, jak rostou.
A pak, jednoho dne se začaly housenky zakuklovat. „Přilepily“ se na víčka kelímků, visely hlavou dolů a my jsme s napětím očekávali, co se bude dít. Mrskaly se a utvářely kolem sebe nový dočasný domov – kuklu. Během pár dnů nezbyla v kelímcích jediná housenka.
Víčka s kuklami jsme opatrně přestěhovali do síťovaného „koše“ a zase jsme zvědavě čekali, co bude. Po čase se vylíhl první motýl a pak další a další, až byla síťka plná baboček. Jedna babočka asi z třiceti kukel nepřežila. Při procesu vylézání z kukly se něco nepovedlo a babočka měla špatná křídla. Ostatní babočky byly ale úplně v pořádku a přelézaly v koši z místa na místo. Po pár dnech začaly více poletovat a pak …
… pak jsme je venku na školkové zahrádce s dětmi vypustili. Byl to opravdu krásný zážitek. Některé babočky si, ještě než odletěly, na chvilku sedly dětem na ruku, rameno a pak jsme se s nimi museli rozloučit nadobro 🙂
Tohle já miluju. Pozorovat, jak příroda dělá zázraky.
Napsat komentář