Mluvící perníková chaloupka, autíčko s rádiem, síťová postýlka – takové představy se nám honily hlavou, když jsme přemýšleli nad budoucím vzhledem našeho pohádkového přehrávače. Nakonec zvítězila pohádková zastávka.
Všechno začalo ve chvíli, kdy se v době covidové zavřely mateřské školy. Aby děti ze školky nepřišly o pravidelné předčítání pohádek, začala jsem namlouvat pohádky na diktafon a nahrávky ukládat na Martinovy (Martin je můj úžasný muž) webové stránky, odkud si je děti mohly doma poslouchat. Když se pak děti vrátily do školky, byly tyto stránky plné nahrávek.
A co kdybychom ty pohádky nabídli i dalším dětem, napadlo jednoho dne Martina. Myšlenka byla na světě. Pro začátek jsme vybrali knížky od Eduarda Petišky. Když Martin Petiška, který je v současné době majitelem autorských práv po svém tatínkovi, umožnil bezplatně tímto způsobem pohádky zveřejnit, bylo rozhodnuto.
Jakou podobu ten přehrávač bude mít? Z čeho bude vyrobený? Jaký zdroj energie se použije? Kam ho umístíme? Budou dvě pohádky stačit? Jaké ovládání zvolit? Jak velká lavička je vhodná? Kdo to všechno vyrobí? Bude to takhle fungovat? Nebudou tam přespávat bezdomovci? … A mnoho dalších otázek muselo být zodpovězeno, než se mohly první děti usadit na lavičku a zaposlouchat se do pohádky.
Teď už tam stojí. Malá hnědá boudička ozdobená kresbami kašpárka, princezny, hradu a tříhlavého draka. Uvnitř je pohodlná dětská lavička, dva reproduktory, soupis pohádek a jednoduché ovládání pro výběr a spuštění zvolené pohádky. Časem se pohádky obmění. A kdyby někdo chtěl poslouchat po setmění, nemusí se bát – prostor zastávky se automaticky osvětlí drobnými světýlky.
Moc bychom si přáli, aby zastávku využívalo co nejvíce dětských posluchačů. Aby se, až si vyjdou na víkendovou procházku po jílovském okolí, u ní zastavili, poseděli a zaposlouchali se do některé z nabízených pohádek.




Napsat komentář